UKÁZKA
| Nesoustavné a nesouvislé poznámky na okraj prozaického díla Mileny Fucimanové
| Akord dim je pokusem o multimediální experiment, kdy?tě je text (z pera M. Fucimanové) doplněn - v textu anoncovanými - notovými záznamy Ondřeje Fucimana. Na rozdíl od svých dětí bohu?el nepatřím k zasvěceným...
- Tak?e jsem raději obrátil svoji pozornost k tomu, jak je kniha psána: toti? jako vnitřní monolog vypravěčky záměrně velmi snadno ztoto?nitelné s autorkou. Jako vnitřní monolog, v něm? se nejen věci a jevy vněj?ího světa, ale také na?e vnímání zpředmětňují, aby se staly p?edmětem jazykové reflexe. jazyk je pak nástrojem dekonstrukce předmětů a přemý?lení o nich: "Znovu víra, spí? virule, viróza, vírabanka, kterou kolem sebe prskají smutní věřivci: pentlí biče a sčítají ztracené ovečky. Ta, kterou i já nazývám Matkou, je mi ?pendlena jako nazlátlá bytost,dokonalá a? k prasknutí smutečních vrb. Ale dokonalost je dovr?ení snahy a nedovedu si představit tu Ně?nou, Mlčící, tu Sedmibolestnou, jak se zkoumá v zrcadle, je-li právě tak krásná, jak ji chceme vidět."
jazyk mnohovrstevný, napjatý na jedné straně na strunu řeči básnické (za vyu?ití metafor a metonymií - včetně synekdochy, ale - jak u? řečeno vý?e - také prostředků prózy rýmované a tyrmované; rytmované ostatně také refrénovitými návraty nejen určitých motivů, leč dokonce celých textových sekvencí), řeči poněkud zaumné a estetizující... |
|
|
