spisovatelka, překladatelka, lingvistka

UKÁZKA
Lektorský posudek na Abelovy děti
Zřejmou tendencí v Abelových dětech je posunutí formálního výrazu k básni v próze a smyslu celého básnění mezi jistotu, v ní? ?ijeme, a nejistotu, s ní? nás infikují otázky. Čteme s jakousi a? radostí sou?ití mo?ného s nemo?ným (imaginací reálného popisu): ?Odhadla jsem místnost na čtyřikrát pět metrů? se záznamem transcendentálního ? přesahujícího realistické vědomé zku?enosti: ?Křídla mohou mít různé podoby?. Nečteme poezii iluzivní... ale nečteme stejně tak básně antiiluzivní... Popelce opuchly nohy a a? přijde princ, nevleze se do střevíčku, přesto věří na znamení...