UKÁZKA
| Stařeček kamelot
| Přání
(paní učitelce Bla?eně Bosákové)
Od toho času kdy padly ?elezné závory
jezdím jak omráčená
Evropou
Viděla jsem u? Řím i Atény a Paří?
dvacet evropských zemí
a pořád nemám dost
Ale cestami neměřím dálky
nejsou ani úředním dokladem splněných přání
Ka?dé léto musím dojít v Brumově a? ke Kakolovému
a z návojské strany k ?efránkům
kam se před lety pomalu vracel jejich staříček
s batohem plným knih vypůjčených od na?ich
A Marie Kakolová vyrostla v překrásnou ?enu
proto?e určitě jako malučká pila vodu z ptačích stop
Přítomnost
Nevím nic o Ikarově matce
je anonymní jako v?ichni v paneláku
holubům drobí chleba třeba?e se to nemá
a před půlnocí a brzy zrána venčí psa
Pejskařky ji u? znají ale nevědí ?e
kdy? na ni zavrčí kamery
a mladá moderátorka mluví
o údělu matek nesmrtelných synů
ona v té chvíli namáčí synovy ko?ile do moře
a při ka?dém praní nechá jednu z nich odplouvat
spolu s otázkami
aby mohla zůstat statečná
Solitudo
Dojdu? samozřejmě ?e dojdu
Zkamenění nám není dáno
Bojím se umřít. A? přijde ta chvíle
nechci sly?et hudbu
je to sestra Tesklivcova
s vyhřezlou flétnou nechci dr?et takt
B dur je kalich s medem ve kterém uvízla včela
C dur je hří?ný kámen prostřený k snědku
Ale kdo mi z něj pomů?e vstát?
Mů?e se du?e vrátit orvaná? Orvaná z čeho?
V?dy? to není strom. Má du?e je mlází
Du?e má je mlází. Kdy? je jí zima
mění pruty v smyčce
Pustá je du?e má bez houslí
Zpráva o stromě který mne miloval a zpráva o mně
Byl to strom jako ka?dý jiný (oře?ák)
s hořce voňavými listy
Rostl tak těsně u zdi ?e jedna jeho pa?e
měla věčně o?oupané rukávy
Ten strom mne miloval
mohla jsem se zdobit jeho korunou
mohla jsem se houpat ve větvích
mohla jsem sly?et dávnou legendu jeho rodu
která dosud nebyla vyslovena v člověčině
Byl by mi prozradil jak tvoří jádra
podobající se motýlům je? kdosi uhranul
Vím, ?e bych do smrti nesly?ela křivého slova
?e bych si četla v tajných svitcích jeho kořenů
Naučil by se i líbat a? by pochopil
co pro mne láska znamená
Ale ne!
Musela bych se přiznat ?e jeho dozrálé plody
otvírám ranou pěstí... |  |
|
|
