spisovatelka, překladatelka, lingvistka

UKÁZKA
Mučivá potřeba křídel
První polovina sbírky je jakési preludování v temnotách, sled pokusů, jak nalézt „skutečné jméno noci“. Je to tápaná v noci a samotě, jejichž dvojzvuk vyznívá do studeného ticha a strachu: „Čpím strachem, tichem, kamenem...“ – takové vyznání čteme v jedné z pětice básní s názvem Solitudo. Temná abstraktní dvojice nox et solitudo má v poezii M. Fucimanové protějšek ve dvojici velmi konkrétní: strom a pták. jsou to bytosti, které se samotě i noci vzpírají v nehybnosti i letu. „ Strom jako každý jiný“, milující člověka, strom plačící i „ strom dráp“, a pták je v mnoha podobách: mrtvý kos v napajedle, holub „těžší o trefu kamenem“, pták fénix i pták „klavír se zlomeným křídlem“. Všimněme si, že ptáci jsou převážně znehybnění, zranění nebo mrtví, zatímco strom je živý, i ve své utkvělosti se vzpíná k pohybu. Z koruny stromu zní zpěv, „který vás dovede až k mučivé potřeběkřídel“ – k vzlétnutí mimo sebe, k proražení samoty...