spisovatelka, překladatelka, lingvistka

UKÁZKA
Divergentní posloupnost
Schůdky ke sv Trojici

Tři schůdky k barokní soše v brumovkém parku
Jako dítě jsem věřila že do té sochy vejdu
že budu očekávaná a nebudu se bát
Nic z toho se nestalo


Polní cesty - úvozy

Znám důvěrně jen dvě polní cesty
nemají vlastní jméno ani na katastrální mapě
Žádné průvody tudy nevedou
Nic si tu nevyprosíš ani na kolenou
Ale kdo je vydláždí tomu do roka upadne ruka


Poetické ojetiny

Na Pískové cestě stojí krásný osamělý dům
v mírném svahu nad zastávkou tramvaje
Zahrada za domem zvolna teče jako peřej co si dala říct
Všichni v domě zemřeli?
I děti? Spadly z houpačky?
Týrá mě tento dům znělý jak melodram a racionálně fantastický
Týrá mě den co den táhlými plusquamperfekty


Třemdava bílá podpaluje les

Samovznícená zem plná vysokých a křehkých stvolů
bělookých vlčat
Nad nimi huňatá oblaka
Hlas Hořícího keře a Verdiho Sbor židů spolu rozmlouvají
na hrotu jehly


Autorské čtení

Ještě doznívají poslední slova
Zdeněk Volf čte své verše pomalu s klesající kadencí
Slova jsou přesná jako když splétáš drátěný plot
Oko vedle oka
V té čirosti mezi nimi to fouká starým stříbrem
Básník mluví jako žalmista
Jeho hlas obsahuje jen dva tóny jako melodie židovských modliteb
nebo vrkání holubů
Dva tóny
Jeho poezii vnímám pokaždé skoro stejně:
dělí se s Bohem o krajíc chleba
Ne že Bůh měl hlad
ale Zdeněk Volf by nemohl jíst kdyby se s Bohem nerozdělil
bez ohledu na to má-li Bůh rty zuby jazyk jícen žaludek
Jeho Bůh od něho skývu chleba přijímá
a uhněte z ní další boží tajemství