UKÁZKA
| Divergentní posloupnost
| Schůdky ke sv Trojici
Tři schůdky k barokní so?e v brumovkém parku
Jako dítě jsem věřila ?e do té sochy vejdu
?e budu očekávaná a nebudu se bát
Nic z toho se nestalo
Polní cesty - úvozy
Znám důvěrně jen dvě polní cesty
nemají vlastní jméno ani na katastrální mapě
?ádné průvody tudy nevedou
Nic si tu nevyprosí? ani na kolenou
Ale kdo je vydlá?dí tomu do roka upadne ruka
Poetické ojetiny
Na Pískové cestě stojí krásný osamělý dům
v mírném svahu nad zastávkou tramvaje
Zahrada za domem zvolna teče jako peřej co si dala říct
V?ichni v domě zemřeli?
I děti? Spadly z houpačky?
Týrá mě tento dům znělý jak melodram a racionálně fantastický
Týrá mě den co den táhlými plusquamperfekty
Třemdava bílá podpaluje les
Samovznícená zem plná vysokých a křehkých stvolů
bělookých vlčat
Nad nimi huňatá oblaka
Hlas Hořícího keře a Verdiho Sbor ?idů spolu rozmlouvají
na hrotu jehly
Autorské čtení
Je?tě doznívají poslední slova
Zdeněk Volf čte své ver?e pomalu s klesající kadencí
Slova jsou přesná jako kdy? splétá? drátěný plot
Oko vedle oka
V té čirosti mezi nimi to fouká starým stříbrem
Básník mluví jako ?almista
Jeho hlas obsahuje jen dva tóny jako melodie ?idovských modliteb
nebo vrkání holubů
Dva tóny
Jeho poezii vnímám poka?dé skoro stejně:
dělí se s Bohem o krajíc chleba
Ne ?e Bůh měl hlad
ale Zdeněk Volf by nemohl jíst kdyby se s Bohem nerozdělil
bez ohledu na to má-li Bůh rty zuby jazyk jícen ?aludek
Jeho Bůh od něho skývu chleba přijímá
a uhněte z ní dal?í bo?í tajemství
|
|
|
