UKÁZKA
| Obrazi?tě
| Skoro dvě hodiny ráno. Z některého bytu crčí proud vody a Oliva je najednou definitivně vzhůru. Chce do koupelny a střetne se s Adamem.
U? zase, řekne Adam. Znamená to: zas čeká?, zas nespí?, zas mne ?ene? do pozice kajícníka, kterým nejsem. Nech mě, mami.
Chce? jíst?
Nemám hlad.
Jak to, ?e nemá? hlad? Byls venku celé odpoledne.
Nemám hlad, co ti zas na tom vadí?
Johana mů?e být tak dlouho venku?
Nebyl jsem s Johanou. Doktor měl narozeniny,.a tak mě pozval
Proč mi neřekl?
Jak to mám vědět? jsi s ním ka?dou chvíli, měla sis to zařídit.
No samo. O to ti jde Dr?et mě furt na řetězu.
Ty jsi tak na řetězu! To u? je výsměch. Má? víc volnosti, ne? je zdrávo.
Tak mě pus? z triedru. Sleduje? mne i na dálku, já to cítím pod ků?í.
Oliva sma?í vajíčka (třeba?e on si je nakonec nevezme, nemá hlad) a pro?ívá protichůdné pocity. V?dy? mu tady posluhuji, vyčítá on, ne já, jsem naprosto bezmocná, co se to s námi stalo? Copak Adam ve své touze zůstat volný, jak jen je to mo?né, nevidí, ?e se trápím? On nezná meze, ale neznám ji ani já. Chci ho mít na očích, ale kdyby skutečně v?echny dny pro?íval tady v bytě, upoutaný na křeslo a na obrazovku, kdyby mě s úlevou vítal, tak u? jsi tu, mami, bylo mi tu smutno, nemů?e? přijít zítra o něco dřív... To bys chtěla? Vědomí, ?e zatím co ty lítá? bůhvíkde, on sedí a čeká. Nenávidí? čekání, neumí? čekat, on je po tobě. On potřebuje pohyb ? a hledá svůj způsob pohybu.
Jen?e strach, ten strach u? nejde odehnat. ka?dé zabrzdění auta pod okny ji vyloupne z oka jas.
Ty si nevezme?, nač jsem to dělala?
To nevím, řekl jsem, ?e nechcu nic.
Tak u? bě? spát, Adame. neusnu, dokud se u tebe svítí. A zítra mě čeká tě?ký den. |  |
|
|
