spisovatelka, překladatelka, lingvistka

UKÁZKA
Klíčení
Milostná

Ty nejsi ladič?
Jak se ale stalo že rezonuji
sotva promluvíš?

Mé vlasy zelektrizované tou předbouřkovou chvílí
se rozhrnuly a už nespojily

A na hrdlo mi hraješ pizzicato
sonátu za sonátou


Ve starém napajedle usnul drozd

Ve starém napajedle usnul drozd
voda ho přelila a kulmuje mu peří
(a on už neví)

Zobáček - kosák
paprčky jako strhlá pavučina
a na hřbětě mu věčné světlo
kůži rozepíná


Dědečkovi

Odmítl jsi jít na rentgen
jen aby doktor nenahléd
do tvého srdce jak do artéské studně

A když jsi umřel
našli pod tvým žebrem žebráckou mošnu
Ty! Kterýs nikdy o nic neprosil


Modlitba H.CH. Andersena (úryvek)

Jsem blázen který věří
že dítě vymyslelo zcela nové parametry:
na čtvrtce papíru je žena
u jejích nohou čtrverec a nápis:
Maminka u okna

Jsem blázen jenž občas musí
některého z těch rozjívenců přehodit přes kolena
ale dětský pád připisuje sobě

Jsem blázen který věří na nové lidské evangelium
jež začíná slovy slabikáře:
Ema má mámu. Máma má Emu.

Jsem blázen který věří
že lidská dráha není balistická střela ale kruh
a vracejí-li se čápi
proč by se k sobě nemohli vracet i lidé


xxx

Poslouchejte báseň o klavíru
který se jednou v pravé poledne snesl do zahrady
jako peruť velikého černého ptáka

Pak přišel klavírista zlatohlavý jako slunce
položil prsty na klaviaturu a začal hrát

Všichni zpozorněli
Kde je zvuková aparatura syntetické akordy
melodie elektrofonických vibrací

Klavírista probouzel bílé klávesy
a ony mu vyprávěly svůj sen o tušení lískových keřů

a černé klávesy rozpínaly a zapínaly manžetové knoflíčky
podle toho kdo stál přítomen celý a kdo ne

Čekali jsme ale melodie není eskalátor
který nás vynese do visutých zashrad fantazie
aniž bychom udělali krok

Hudba padala jako voda a
po nebi se kutálely sluneční slzy

Plač Slunce že se nemůžeš zastavit

Polednice rozprostřely trávnice
a vybíraly holýma rukama granáty v té vysoko nastlané minutě

Takový veliký dar:
Všichni tušili a nikdo nevěděl
Odbilo dvanáct hrachových zrnek o zeď
Klavír se vznesl a z lidí opadla bláznivá roucha jako rosa


Souhvězdí Kasiopeja

Přímo nad hlavou
mi visí Kasiopeja
rozpažená jak metr stolařský
a mlčí
Můj dšdeček se vyznal
když hobloval schod
vždy jeden po druhém
jak načepýřená pera z křídel ptáků
jak klávesnice klaviatury
na kterou se hrá
oběma nohama
Až rozpřáhl ruce tak
že metr stolařský
jak vypřáhnutý oř
se vzepjal
a nad hlavou
mi od té doby
crčí vůně dřeva
Klíčení