UKÁZKA
| Klíčení
| Milostná
Ty nejsi ladič?
Jak se ale stalo ?e rezonuji
sotva promluví??
Mé vlasy zelektrizované tou předbouřkovou chvílí
se rozhrnuly a u? nespojily
A na hrdlo mi hraje? pizzicato
sonátu za sonátou
Ve starém napajedle usnul drozd
Ve starém napajedle usnul drozd
voda ho přelila a kulmuje mu peří
(a on u? neví)
Zobáček - kosák
paprčky jako strhlá pavučina
a na hřbětě mu věčné světlo
ků?i rozepíná
Dědečkovi
Odmítl jsi jít na rentgen
jen aby doktor nenahléd
do tvého srdce jak do artéské studně
A kdy? jsi umřel
na?li pod tvým ?ebrem ?ebráckou mo?nu
Ty! Kterýs nikdy o nic neprosil
Modlitba H.CH. Andersena (úryvek)
Jsem blázen který věří
?e dítě vymyslelo zcela nové parametry:
na čtvrtce papíru je ?ena
u jejích nohou čtrverec a nápis:
Maminka u okna
Jsem blázen jen? občas musí
některého z těch rozjívenců přehodit přes kolena
ale dětský pád připisuje sobě
Jsem blázen který věří na nové lidské evangelium
je? začíná slovy slabikáře:
Ema má mámu. Máma má Emu.
Jsem blázen který věří
?e lidská dráha není balistická střela ale kruh
a vracejí-li se čápi
proč by se k sobě nemohli vracet i lidé
xxx
Poslouchejte báseň o klavíru
který se jednou v pravé poledne snesl do zahrady
jako peru? velikého černého ptáka
Pak při?el klavírista zlatohlavý jako slunce
polo?il prsty na klaviaturu a začal hrát
V?ichni zpozorněli
Kde je zvuková aparatura syntetické akordy
melodie elektrofonických vibrací
Klavírista probouzel bílé klávesy
a ony mu vyprávěly svůj sen o tu?ení lískových keřů
a černé klávesy rozpínaly a zapínaly man?etové knoflíčky
podle toho kdo stál přítomen celý a kdo ne
Čekali jsme ale melodie není eskalátor
který nás vynese do visutých zashrad fantazie
ani? bychom udělali krok
Hudba padala jako voda a
po nebi se kutálely sluneční slzy
Plač Slunce ?e se nemů?e? zastavit
Polednice rozprostřely trávnice
a vybíraly holýma rukama granáty v té vysoko nastlané minutě
Takový veliký dar:
V?ichni tu?ili a nikdo nevěděl
Odbilo dvanáct hrachových zrnek o zeď
Klavír se vznesl a z lidí opadla bláznivá roucha jako rosa
Souhvězdí Kasiopeja
Přímo nad hlavou
mi visí Kasiopeja
rozpa?ená jak metr stolařský
a mlčí
Můj d?deček se vyznal
kdy? hobloval schod
v?dy jeden po druhém
jak načepýřená pera z křídel ptáků
jak klávesnice klaviatury
na kterou se hrá
oběma nohama
A? rozpřáhl ruce tak
?e metr stolařský
jak vypřáhnutý oř
se vzepjal
a nad hlavou
mi od té doby
crčí vůně dřeva |  |
|
|
