spisovatelka, překladatelka, lingvistka

UKÁZKA
Zastavení první: Malajka pšeničná
Svatbu měli 13. února roku 1922 v Chrámu sv. Víta v Praze, v boční kapli sv. Václava. V té, která je osazena ametysty a acháty a do které ještě dřív , než do ní vstoupili tito dva snoubenci, nahlédl Guillaume Apollinaire. V jednom z achátů spatřil svou tvář.
V ametystech a achátech se zhlédnul i vídeňský zlatník Frank a uměl s nimi pracovat. V době Františčiny svatby ještě pořád žije s rodinou na Mariahilfestrasse.
Na svatební fotografii má nevěsta na hlavě věnec se závojem a ženich Josef je v legionářské uniformě. Ten věnec a závoj ... hm, na ně nevěsta neměla nárok. Jenže ona žije podle vlastních pravidel a Josef jí nebrání.
Kdy se dověděl, že jeho vyvolená má ve Vídni dítě? Kdy k tomu Franci nabrala odvahu? Ještě před svatbou? Krátce po svatbě? Každopádně to dítě při svatebním obřadu nebylo. Malé židovče ve svatovítské katedrále?
Ať tak či tak, je jisté, že k Josefovi promluvil anděl, ten jediný mezi anděly, který přichází k překvapeným a zaskočeným budoucím otcům a říká jim: Netrap se, muži, všechno je, jak bylo dáno...
Neboj se, Josefe, říká tedy i Josefův anděl strážný, vezmi ženu svou a jeďte do Vídně. Přijmi její dceru. to dítě ti naplní život.