UKÁZKA
| Zastavení první: Malajka p?eničná
| Svatbu měli 13. února roku 1922 v Chrámu sv. Víta v Praze, v boční kapli sv. Václava. V té, která je osazena ametysty a acháty a do které je?tě dřív , ne? do ní vstoupili tito dva snoubenci, nahlédl Guillaume Apollinaire. V jednom z achátů spatřil svou tvář.
V ametystech a achátech se zhlédnul i vídeňský zlatník Frank a uměl s nimi pracovat. V době Franti?činy svatby je?tě pořád ?ije s rodinou na Mariahilfestrasse.
Na svatební fotografii má nevěsta na hlavě věnec se závojem a ?enich Josef je v legionářské uniformě. Ten věnec a závoj ... hm, na ně nevěsta neměla nárok. Jen?e ona ?ije podle vlastních pravidel a Josef jí nebrání.
Kdy se dověděl, ?e jeho vyvolená má ve Vídni dítě? Kdy k tomu Franci nabrala odvahu? Je?tě před svatbou? Krátce po svatbě? Ka?dopádně to dítě při svatebním obřadu nebylo. Malé ?idovče ve svatovítské katedrále?
A? tak či tak, je jisté, ?e k Josefovi promluvil anděl, ten jediný mezi anděly, který přichází k překvapeným a zaskočeným budoucím otcům a říká jim: Netrap se, mu?i, v?echno je, jak bylo dáno...
Neboj se, Josefe, říká tedy i Josefův anděl strá?ný, vezmi ?enu svou a jeďte do Vídně. Přijmi její dceru. to dítě ti naplní ?ivot. |
|
|
