spisovatelka, překladatelka, lingvistka

UKÁZKA
Nárazový tón zvonu A1
Františka C. vysloví slovo: Umřel. A polkne. A znovu: umřel. Teprve po chvilce řekne velice potichu: Josefe. A zachvěje se. Vyslovení mužova jména ji vyděsí. Je to takový živočišný strach. Bolest a hrůza. Ne, nemůže na mrtvého mluvit. Ještě je na to brzy.
...
Kočičí tlapka se pomalu zvedne a položí Josefovi na rty. Františka C. ví, že by měla kocoura odehnat, ale neudělá to. Eustach si pomalu olízne tlapku, pak ji zase položí Josefovi na rty, olízne, ba přímo saje a znovu a znovu. Pak pomalým pohybem slíže Josefovi z čela pot.
... Eustach Josefovi jemně zavře oči, aby mohl jazykem osušit vlhká oční víčka.
S tichým vrněním se dere pod košili a líže Josefovo podpaží. Systematicky: levé, pak pravé.
... pak tlamkou rozevírá Josefovu levou dlaň, Rozevírá mu prsty. Josef ze Živanic je vláčný, poddává se jeho pohybům. Eustach stejně pečlivě čistí i Josefovu pravou ruku. U zmrzačeného malíčku se zastaví, vypadá to, jako by ho chtěl narovnat, ale pak to vzdá. Takové kočíčí ANO. Jsou věci, které nezměníme.