spisovatelka, překladatelka, lingvistka

UKÁZKA
Nárazový tón zvonu A1
Franti?ka C. vysloví slovo: Umřel. A polkne. A znovu: umřel. Teprve po chvilce řekne velice potichu: Josefe. A zachvěje se. Vyslovení mu?ova jména ji vyděsí. Je to takový ?ivoči?ný strach. Bolest a hrůza. Ne, nemů?e na mrtvého mluvit. Je?tě je na to brzy.
...
Kočičí tlapka se pomalu zvedne a polo?í Josefovi na rty. Franti?ka C. ví, ?e by měla kocoura odehnat, ale neudělá to. Eustach si pomalu olízne tlapku, pak ji zase polo?í Josefovi na rty, olízne, ba přímo saje a znovu a znovu. Pak pomalým pohybem slí?e Josefovi z čela pot.
... Eustach Josefovi jemně zavře oči, aby mohl jazykem osu?it vlhká oční víčka.
S tichým vrněním se dere pod ko?ili a lí?e Josefovo podpa?í. Systematicky: levé, pak pravé.
... pak tlamkou rozevírá Josefovu levou dlaň, Rozevírá mu prsty. Josef ze ?ivanic je vláčný, poddává se jeho pohybům. Eustach stejně pečlivě čistí i Josefovu pravou ruku. U zmrzačeného malíčku se zastaví, vypadá to, jako by ho chtěl narovnat, ale pak to vzdá. Takové kočíčí ANO. Jsou věci, které nezměníme.