UKÁZKA
| Vtom byla Maria vyru?ena ze čtení
| Jediným pohybem dopadá světlo na nádhernou tkaninu. Sedm dívenek, jsou to skoro je?tě děti, mlčky tká. Jejich prsty jsou hbité a pod nitěmi se skoro ztrácejí. Maria sedí blí?e k oknu, purpurová příze se jí míhá před očima. Umí to tak, ?e si mů?e dovolit odvést my?lenky. Co? se tady nesmí. Nemělo by. Při tkaní má myslet pouze na Hospodina, Jemu bude patřit nová opona. Jen?e po krátké modlitbě se Maria v my?lenkách vrací ke svým starostem.
...
Člověk by řekl, ?e práci na tak vzácném díle, na symbolu víry a úcty k Bohu, zadají kně?í ?enám nejzku?eněj?ím. Ale tradice přikazuje vyvolit mezi znalostí a dovedností nevinnost. Ov?em kně?í také vědí, ?e dívenky v tomto městě jsou dovedné přadlenky od nejútlej?ího věku. Tak?e to zas tak velké riziko není. Opona bude mistrně utkaná neposkvrněnýma rukama.
...
Je po poledni, dílo je u konce. Jednu chvíli opona vypadá, jako by dýchala, ale vzápětí zase dech zadr?uje. Chová se jako ?ivá bytost. Dívky ji poprvé vidí v celistvosti a zblízka. U? nikdy oponu takto nespatří. Ale jsou příli? mladé na to, aby se nad tím zamý?lely. Sotva vyjdou z místnosti, roz?těbetají se jako housata. Nesou lidem novinu: jsou důle?ité. Bude jim prominuto, ?e promluvily dřív, ne? byly tázány. |
|
|
