UKÁZKA
| Vúlajt povídka z knihy Devla! Devla!
| Kdyby ty ?aty nebyly od Cikánky.
Bylo to řečeno na rohu Fortny, jedna ?enská druhé ?enské, ani hlas neztlumily, jako by chtěly, aby slova zapadla, kam byla mířena.
A pomalu se začaly trousit a chtěly tu krásu vidět na vlastní oči a Zuzana ?aty znovu opatrně vyná?ela na světlo, beze slova je před ?enami rozprostírala, jako kdy? kdysi dávno prababičky na trávníku bělily prádlo. ?eny se omámeně dotýkaly sladkého ?ivůtku a Zuzana jim upřeně hleděla na dlaně. Nebylo mo?no si nev?imnout. Hádala jim z ruky osud. Beze slov, upřeně, jen pomalé přivření očí, tak, docela maloučko. Stačí.
Kameněly hrůzou a stejně tak beze slov své ruce nabízely. Zadr?ovaly dech. Co nás čeká? Co se stane teď, brzy, za čas? Ona ví. Ve Fortně se strachem je?í i vítr. Ona ví. Ale mlčí. |
|
|
