spisovatelka, překladatelka, lingvistka

UKÁZKA
Vúlajt povídka z knihy Devla! Devla!
Kdyby ty šaty nebyly od Cikánky.
Bylo to řečeno na rohu Fortny, jedna ženská druhé ženské, ani hlas neztlumily, jako by chtěly, aby slova zapadla, kam byla mířena.
A pomalu se začaly trousit a chtěly tu krásu vidět na vlastní oči a Zuzana šaty znovu opatrně vynášela na světlo, beze slova je před ženami rozprostírala, jako když kdysi dávno prababičky na trávníku bělily prádlo. Ženy se omámeně dotýkaly sladkého živůtku a Zuzana jim upřeně hleděla na dlaně. Nebylo možno si nevšimnout. Hádala jim z ruky osud. Beze slov, upřeně, jen pomalé přivření očí, tak, docela maloučko. Stačí.
Kameněly hrůzou a stejně tak beze slov své ruce nabízely. Zadržovaly dech. Co nás čeká? Co se stane teď, brzy, za čas? Ona ví. Ve Fortně se strachem ježí i vítr. Ona ví. Ale mlčí.