UKÁZKA
| Stavitelé chrámu poezie
| Nikdy jsem nebyla...
Nikdy jsem nebyla Rebeka u studny
ale těch kýblů vody co jsem nanosila
Voda to neprozradí ona ne
není tu coby svědkyně
Je jenom pitná proti nepitné
Někdy se cítím jako lávka přes potok
krocená krok co krok
Ale častěj?í jsou noci krásné tím ?e jsou
nikoli tím jak působí
Z ?ivotopisu lávky přes potok
Znala snad ka?dou z hejna kačen:
věnčily vodu
nebo jí hravě nabízely bří?ka
hebká jak bramborová ka?e
Na?těstí lávce nikdo nepoví
?e kachna pečená na jakýkoli způsob
voní jak viola da gamba
mastnými strunami porcovaná
Kdybys mi řekl...
Kdybys mi řel: Nemám Moj?í?ovu hůl
a krumpáčem tu skálu nechci udeřit
Podryla by proto moje ?ízeň v?echna
bo?í muka v poli
... anebo nepodryla? |
|
|
